Liniová uvolnění jsou v programu RFEM 6 speciální objekty, které umožňují ve statickém modelu rozpojení objektů spojených v určité linii. Většinou se používají k rozpojení dvou ploch, které nejsou pevně spojeny nebo přenášejí pouze tlakové síly na společné hraniční linii. Zadáním liniového uvolnění se na dotyčném místě vygeneruje nová linie, která přenáší pouze uzamknuté stupně volnosti. V tomto článku si ukážeme na praktickém příkladu zadání liniových uvolnění.
V programu RFEM 6 je možné zadat konstrukce s vícevrstvými plochami pomocí addonu „Vícevrstvé plochy“. Pokud je tedy addon aktivován v základních údajích modelu, je možné definovat skladby vrstev s libovolným materiálovým modelem. Lze také kombinovat materiálové modely například izotropních a ortotropních materiálů.
V tomto příspěvku si ukážeme, jak lze v programu RFEM 6 správně zohlednit spojení mezi plochami, které se navzájem dotýkají v jedné linii, pomocí liniových kloubů.
V programu RFEM 6 je možné definovat mezi plochami liniové svary a pomocí addonu Analýza napětí-přetvoření v nich počítat napětí. V tomto článku si ukážeme, jak na to.
Standardní situací v případě dřevěných prutových konstrukcí je spojení menších prutů s větším hlavním nosníkem za vzniku kontaktní plochy. Podobné podmínky mohou nastat na konci prutu, když je nosník uložen na podpoře s možným otlačením. V obou případech musí být nosník navržen tak, aby zohledňoval únosnost v otlačení kolmo k vláknům podle NDS 2018, čl. 3.10.2 a CSA O86:19, body 6.5.6 a 7.5.9. V programech pro statické výpočty není obvykle možné provést toto kompletní posouzení, protože není známa kontaktní plocha uložení. V programu nové generace RFEM 6 a addonu Posouzení dřevěných konstrukcí je ale nová funkce 'Návrhová podpora', která umožňuje uživateli provést posouzení únosnosti v otlačení kolmo k vláknům podle norem NDS a CSA.
Pro realistické vytvoření plošného modelu s neúčinnými podporami nabízí program RFEM 5 u kontaktních těles v sekci „Kontakt rovnoběžně s plochami“ volbu „Neúčinnost, pokud kontakt není účinný kolmo k plochám“.
V programech RFEM a RSTAB existují různé možnosti pro přečíslování jednotlivých prvků konstrukce, jako jsou uzly, linie, pruty, plochy nebo tělesa. Přečíslovat prvky je možné jednotlivě i automaticky.
V programu RFEM lze vytvořit šroubovici linií typu „Trajektorie“. K tomu je potřeba osa / vodicí linie, kolem které bude modelována linie, a také počáteční a koncový bod. Potom lze vytvořit linii typu trajektorie mezi počátečním a koncovým bodem, který se zpočátku jeví jako rovná čára.
V programu RFEM je možné nechat zobrazit výslednice řezu nebo uvolnění. Tento příspěvek vysvětluje, na kterou část plochy řezu působí. Nejjednodušší by bylo vztáhnout výslednice na jednu stranu řezu. Nicméně vzhledem k tomu, že řez může probíhat několika plochami s různými lokálními souřadnými systémy, není stanovení pomocí strany řezu možné.
Pokud chcete zobrazit pomocné objekty v celkovém pohledu ([F8] nebo dvakrát stisknutím kolečka myši) nebo například v pohledu v určitém směru, můžete povolit tuto možnost v nastavení konkrétního pomocného objektu (vodicí linie, hladiny na pozadí, liniového rastru).
V RF-CONCRETE Members lze provést také posouzení smyku ve styčné ploše. Aby bylo možné provést toto posouzení, je třeba v okně 1.6 v záložce „Styčná plocha“ zaškrtnout políčko „Smyk ve styčné ploše možný“.
V programu RFEM lze nastavit vlastnosti kontaktu mezi dvěma plochami pomocí kontaktního tělesa. Při modelování je mimo jiné potřeba zajistit, aby měly obě kontaktní plochy jednoho kontaktního tělesa stejný počet integrovaných objektů. Proto když se modelují kontaktní plochy, doporučuje se použít funkci kopírovat pro vytvoření druhé kontaktní plochy.
Vkládat otvory do ploch je velmi snadné díky celé řadě funkcí. Při vkládání otvorů či vrtání do těles je však třeba dát pozor na to, že u průběžného otvoru se musí vytvořit otvor na začátku i na konci a dále také plocha, která otvor odděluje od tělesa.
Pokud do již existující konstrukce v programu RFEM dodatečně vkládáme prut s náběhem s mezilehlými uzly, vyvstane otázka, jak jednoduše a rychle stanovit jednotlivé výšky průřezu tohoto prutu. V tu chvíli je vhodné použít funkci „Spojit linie/pruty“.
Zvláště v technologických stavbách, ale i při detailní analýze statických konstrukcí, může být nutné modelovat trubkový průřez jako plochu. Pro tyto účely má program RFEM možnost vytvořit pomocí linie automaticky trubkový průřez.
U těles se nabízí další možnost pro nastavení sítě konečných prvků. Kromě celkového zjemnění sítě konečných prvků lze nastavit také vícevrstvou síť. V takovém případě lze zadat dělení tělesa s konečnými prvky mezi dvěma rovnoběžnými plochami. Tato možnost je vhodná především u protáhlých těles s omezenou výškou.
Pokud máme takový dřevěný spoj, jako je na obr. 01, lze uvažovat rotační tuhost spoje. Tu lze určit pomocí modulu prokluzu spojovacího prostředku a polárního momentu setrvačnosti spoje. Přitom se zanedbává plocha spojovacích prostředků.
Při kontrole modelu v programech RFEM 5 a RSTAB 8 je možné uložit si zobrazené problémy a varování jako zvláštní pohled. Tak může uživatel jednoduše všechna upozornění jedno po druhém zpracovat a model vyčistit. Tato funkce je k dispozici pro zdvojené uzly, překrývající se pruty/linie a plochy.
Místo čtyřúhelníkové plochy může být také použita plocha typu B‑spline (Bézierova). Tu lze dodatečně upravovat v jejím tvaru díky integrovaným pomocným uzlům. V závislosti na potřebné složitosti plochy lze vytvořit 3 x 3 nebo 4 x 4 pomocné uzly.
Výsledky MKP výpočtu jsou zpravidla dokumentovány v grafickém zobrazení výsledků pomocí izolinií nebo izoploch. V tomto příspěvku bude blíže vysvětleno, jak připravit výsledkové obrázky s izoliniemi pro černo‑bílý tisk.
Pokud je třeba smazat nadbytečné uzly a zároveň zachovat připojené objekty, po kliknutí pravým tlačítkem myši na příslušný uzel se vyberou možnosti „Smazat uzly“ a „Sloučit připojené pruty“. V programu RFEM lze kromě prutů sloučit také linie.
V programu RFEM se plochy automaticky spojují, pokud mají společné hraniční linie. Když leží definiční linie jedné plochy na jiné ploše, je automaticky integrována do této plochy, pokud se jedná o rovinnou plochu. V případě zobecnělých čtyřúhelníkových ploch by však automatická detekce objektů byla poměrně složitá. Proto je příslušná funkce blokována. Integrované objekty je třeba zadat ručně.
Uplatňuje se při generování sítě ploch se zakřivenými a prohnutými obrysy. Program se s ní pokouší zarovnat síť konečných prvků s hraničními liniemi ploch.
Pokud chceme modelovat dvě protínající se plochy, máme v programu RFEM možnost nechat vytvořit průsečnici automaticky. V programu je tato funkce označována jako průnik. Při vytváření průniku je namodelovaná plocha rozdělená do komponent. Dies bietet den Vorteil, dass diese Komponenten bei der Schnittkraftermittlung berücksichtigt oder aber wahlweise auch deaktiviert werden können.